Druhé setkání s Medvědem - Letiště Točná - 19.7. 2006

Letecký den doslova a do písmene  :o)))

V pondělí 17.7. nám Méďa zavolal, že má ve středu celý den volno a mohl by přijet do Prahy.

Měli jsme v té době zrovna dovolenou a tak jsme to jen uvítali. Bylo nádherné počasí, naplánovali jsme tedy, že pozveme Méďu na oběd, na nedaleké letiště Točná, kam moc rádi chodíme. Je to obrovská louka, uprostřed lesa, kde se pořádají vyhlídkové lety malými letadly nad Prahou a okolím.

Říkali jsme si, že by se tam Méďovi mohlo líbit. Je to sice asi 1.5 km výšlap do kopce, ale z větší části příjemná procházka lesem. U letiště je pak malá restaurace, kde velmi dobře vaří a mají dobré pivo :o) 

Posezením venku pod altánem, tak strávíme i celý den v přírodě.

Zůstalo ale jen u našich představ a nějak se nám to tentokráte zvrtlo.  :o)

První nepříjemná zpráva přišla hned po příjezdu Medvěda. Ve středu 19.7.  dorazil po 9 hodině ráno  a oznámil nám, že nastala změna, bohužel musí být odpoledne ve tři hodiny v práci a musí tedy chytit autobus zpět v jednu hodinu.

Moc času jsme tedy na výlet neměli, no co dělat, dáme pivko, najíme se a bude to holt procházka na otočku. Nasedli jsme do autobusu a během 15 minut už jsme z Komořan uháněli do kopce na Točnou jako o závod :o)

Na letiště jsme schváceni dorazili po desáté hodině a tady nás čekala další rána.

Restaurace - otvírací doba od 11 hodin ...

Vzhledem k tomu, že bylo poměrně vedro a výstup do kopce jsme zvládli pomalu nadzvukovou rychlostí, měli jsme všichni samozřejmě žízeň a nic s sebou. Padli jme vyčerpáni v altánu, nikde ani živáčka, jen místní pejsek na nás koukal jak na zjevení.

Malinká naděje nám svitla, když se ve dveřích ukázal pan vedoucí a Medvěd se odvážil požádat ho o smilování. Ten se sice ze začátku tvářil velmi chladně a odmítavě, ale všechna čest, nakonec se mu nás zželelo a natočil nám tři velké piva.

Využila jsem jeho ochoty, vysvětlila mu situaci, že máme mimopražského hosta, kterého jsme k nim pozvali na oběd, naši časovou tíseň a jestli by byl tak hodný a nebylo by i něco k snědku. Pan vedoucí se jako člověk ukázal být opravdu velký dobrák. Přislíbil i oběd, ale museli bychom ještě nějakou chvíli počkat, protože prý přijeli chvilku před námi a teprve se vaří. Takové pochopení už ale neměla asi jeho paní (vlastně ani nevím, jestli to byla manželka, nebo někdo z personálu), ale jisté je, že jsme zřejmě našim vpádem mimo provoz,  mezi nimi vyvolali  menší výměnu názorů, která k nám doléhala i přes zavřené okna a dveře restaurace a dívčí personál utekl zadním vchodem raději ven, čehož využil Méďa a začal obdivovat krásy letiště :o)

Méďovi se letiště očividně líbilo  :o)

Panu vedoucímu i ostatním členům restaurace, se tímto moc omluváme ...

Před jedenáctou nám ale zmíněná paní s úsměvem a ochotou, donesla až pod altán každému talíř pořádné porce guláše s knedlíkem a ještě se omlouvala, že je to zatím jediné jídlo, které mají v tuto dobu hotové. Guláš byl vynikající a všem nám po tom maratónu moc chutnalo.

Ještě jednou za vše moc děkujeme a hlavně za to, že jste nás hned nevyhodili.   :o)

Čas byl ale neúprosný, sotva jsme se najedli a po půl dvanácté už jsme zase pádili z kopce dolů, do Komořan na autobus. Ten nám samozřejmě jako naschvál ujel před nosem. Konečně jsme se dočkali dalšího, ještě chvilku v autobuse se Méďa tvářil spokojeně, ale když už bylo vcelku jasné, že se nemůže do Zličína  dostat včas, bylo po humoru.

Při vší té smůle, jsme ale nakonec měli i štěstí a vše dobře dopadlo.

Syn se snachou se právě chystali odjet na Černý Most, což je stejným směrem jako Zličín. Naložili Méďu do auta, ten díky jim stihl svůj autobus do Plzně a neměl ten den áčko :o)

No a my, uštvaný jako koně, měli pro tento den opravdu dost  :o)

Tedy Méďo, ještě jeden takový výlet a máš nás na svědomí  :o)))))))) 

Setkání s Medvědem 3 a 4 - 2006

Z těchto setkání nemáme bohužel žádné fotografie, což nás docela mrzí.

Někdy uprostřed září, byl Medvěd zase jen na skok v Praze a protože měl ještě pár hodin čas, zavolal, jestli se můžeme sejít. Vydali jsme se za ním na Smíchov, počasí nám opět přálo a tak jsme si tentokráte udělali výlet na Petřín. Nahoru k rozhledně jsme vyjeli lanovkou, ale šlapat na ni tolik schodů v tom vedru, se nikomu z nás nechtělo,  svou nechuť jsme si tedy omluvili tím, že stejně nikdo z nás nemá s sebou foťák, tak až příště :o)

Zašli jsme tedy alespoň do zrcadlového bludiště, kde se uprostřed nachází kruhová místnost s pokřivenými zrcadly. Tam jsme se pobavili opravdu jak malé děti. Při pohledu na naše úžasná, zdeformovaná a obludná tělíčka, jsme nemohli smíchy ani pořádně promluvit. Medvěd, coby malý, tlustý trpajzlíček, já třímetrové, hubené bidlo s rukama až na zem a Justas skoro bez nožiček, ale zato s hlavou jak pátrací balón, to zkrátka nemělo chybu :o)

Ven jsme vyšli vysmátí a uslzení, opravdu velká škoda, že jsme ten den neměli fotoaparát, mohli jste se pobavit na náš účet.

U stánků s občerstvením byly kilometrové fronty zahraničních návštěvníků, tak jsme sjeli lanovkou zase zpět na Smíchov a ještě chvilku poseděli v nějaké restauraci, než musel Medvěd odjet.

7. října, kolem 17 hodiny, zavolal Medvěd, že je opět v Praze, ale tentokrát přenocuje v hotelu a odjíždí až druhý den. Dali jsme si tedy sraz na  19. hodinu v Modřanském bistru U Tomáše a chystali mu malé překvapení. No nebyl by to Méďa, aby vše proběhlo hladce :o)  Cestu k nám již absolvoval (viz. Točná) a tak jme předpokládali, že si cestu pamatuje. Ještě jsme mu ji pro jistotu popsali, když vystoupí z autobusu jako tehdy a hned za zastávkou vpravo seběhne jen z kopečka dolů, bude na místě. Méďa se nám však ztratil někde na sídlišti a po půl osmé volal, že neví kde je a nemůže nás najít. Vystoupil sice na správné zastávce, ale místo z kopečka vpravo, dal se z kopečka rovně dolu :o)  Vyšlápl skoro až na sídliště Beránek, tam to prý ale nějak nepoznával a bylo to do kopce, tak se vrátil zpět až k Modřanské poliklinice, odkud volal.  Zlaté mobily, jinak by tu Méďa bloudil ještě dnes :o)

Kolem osmé hodiny přece jenom dorazil na smluvené místo, kde na něj s námi trpělivě čekalo ještě to překvapení - jeho kamarádi, manželé Honza a Blanka Reichardtovi.

Ve 23 hodin bohužel zavírali a museli jme končit.

Tak jsme si Medvěda, ani nové kamarády moc neužili, ale i tak to bylo  fajn :o)

Zpět na úvod

1 - 2