Honza a Blanka Reichardtovi

Manželé Reichardtovi žijí v Praze, skuteční trampíci tělem i duší, vyznavači přírodních krás staré Šumavy a Svatojánských proudů, sběratelé starých, historických fotografií z těchto oblastí, v jejichž sbírce se nalézají i skutečné unikáty.

Spolupracovali s Karlem Čáslavským v TV seriálu Hledání ztraceného času, na pořadu Vltava v obrazech.

Autoři dvou nádherných knih o staré Šumavě, (na třetí pracují - vyjít má začátkem léta 2007) a neméně poutavé knihy o Svatojánských proudech. Všechny knížky obsahují velké množství, dnes již velmi vzácných fotografií.

První setkání  - 7.10. 2006

S Honzou a Blankou jsme se skoro neznali. Někdy v září 2006, mě oslovili mailem a několika telefonickými hovory. Naše setkání bylo víceméně náhodné. 

7.10. jsme měli u nás v Praze sraz s kamarádem Medvědem a v ten den Honza náhodou zrovna volal. Zmínila jsem se mu, že máme večer rande s Méďou a on zajásal.  Je prý to jejich dobrý kamarád a zeptal se, jestli by s Blankou mohli na toto setkání také přijít, že by ho rádi viděli a můžeme se tak seznámit i spolu. Samozřejmě, že jsme souhlasili a pro Medvěda to bude určitě také velmi příjemné překvapení. Sraz jsme měli v  Modřanském bistru U Tomáše v 19 hodin. Když jsme s Justasem dorazili, Honza s Blankou již byli na místě, jen Méďa ještě chyběl.

Přivítali nás dva velmi sympatičtí, milí a srdeční lidé. Honza je rodilý vypravěč, moc hezky se poslouchal a z jeho poutavého vyprávění bylo znát zapálení a že ví, o čem mluví. Blanka se proto ke slovu ani moc nedostala, jen stačila něco nadnést a Honza už to dovyprávěl za ní :o)  Díky Medvídkově nepřítomnosti jsme tak měli Honzu s Blankou hodinu jen pro sebe. Méďa se nám totiž ztratil někde na sídlišti a po půl osmé volal, že neví kde je a než se našel, bylo už osm. Méďa měl z tohoto překvapení očividně velkou radost. Po jeho příchodu jsem si přesedla blíž k Blance a konečně jsem si s ní mohla v klidu pořádně popovídat. Zjistily jsme, že obě pocházíme ze stejného místa a tak jsme spekulovaly o tom, jestli už se náhodou neznáme z mládí :o)  Honza s Justasem a Medvěděm probírali spousty jiných témat, ale nezapomínali při tom nechat vyschnout své pulitříky déle, než je zdrávo :o)   Já mezi řečí ucucávala brčkem své druhé, oblíbené lepidlo Kiraso s džusem a protože nejsem zvyklá pít a také houby snesu, začala jsem pociťovat menší, společenskou únavu :o)  Před 23 hodinou nás číšník požádal, abychom pomalu končili, že zavírají a protože už jsme byli jediní návštěvníci, nestálo jim za to mít otevřeno déle. Ač neradi, museli jsme se s těmito bezvadnými lidmi rozloučit. Dostali jsme od Honzy a Blanky na památku několik krásných fotografií a jejich knihu o Svatojánských proudech. Měli jsme z dárků opravdu velkou radost, tímto jim ještě jednou za vše moc děkujeme a jsme velmi rádi, že jsme je poznali. Doufám, že to nebylo setkání první a poslední a naskytne se zase nějaká příležitost.

Méďa na tom také vydělal, protože nemusel na hotel, ale útočiště mu bylo nabídnuto u Honzy a Blanky :o)

Kamarádi odešli na tramvaj a my se vydali pěšky k domovu, do kopce mě sice nohy nechtěli nějak moc poslouchat, ale vzhledem k tomu, že i Justasovi byl chodík poněkud malý, na záda jsem se vzít nenechala a domů jsme nakonec také dorazili v pořádku  :o)

Honzo a Blani, díky za to, že jsme ve Vaší milé společnosti mohli strávit velice příjemný večer a rádi si to někdy zopakujeme.

Zpět na úvod

- 1 -